Roboti ve světle teorií subjektivních práv

Klíčová slova: práva robotů, filozofie umělé inteligence, teorie subjektivních práv, teorie vůle, zájmová teorie

Abstrakt: Článek aplikuje obecně přijímané teorie subjektivních práv na téma robotů. Nejprve vysvětluje různé přístupy k definici pojmu umělé inteligence a poté se zabývá pojmem robot. Dále se zabývá dvěma základními teoriemi subjektivních práv – volní a zájmovou. Volní teorie zdůrazňuje práva jako ochranu volby a je často kritizována, že nezahrnuje ty, kteří činit volby nemohou – zvířata, novorozence nebo lidi ve vegetativním stavu. Autor však rozebírá, že v případě robotů tomu tak být nemusí, neboť roboti mohou v některých oblastech činit informovanější rozhodnutí než lidé. Pokud tedy mají práva sloužit k ochraně volby, pak by je měli mít i roboti, kteří mohou volby činit. To by však znamenalo, že umělá entita by měla vyšší status než živá, což je závěr, který text prezentuje jako úskalí volní teorie. Autor dále rozebírá, že ve prospěch práv robotů lze argumentovat zájmovou teorií, která zdůrazňuje práva jako ochranu zájmů silné hodnoty. Můžeme totiž přijmout silnější právní ochranu robotů také proto, že taková ochrana slouží lidem. Článek se však staví proti tomu, aby se taková ochrana nazývala právy robotů, když ve skutečnosti vzhledem ke své umělé povaze ani nemají potenciál mít nějaké zájmy a k ospravedlnění takové ochrany můžeme využít jedině zájmů jiných aktérů. Podle autora by nás skutečnost, že můžeme ospravedlnit práva robotů prostřednictvím široce přijímaných teorií, měla přimět spíše ke zpochybnění těchto teorií než k přijetí práv robotů.