Plná harmonizace a její možné (ne)spravedlivé dopady

Klíčová slova: nekalé obchodní praktiky, klamavá praktika, spotřebitel, harmonizace, CHS Tour Services

Abstrakt: Článek komentuje rozsudek Soudního dvora věnovaný kritériím, jež mají být aplikována při posuzovaní obchodních praktik v rámci rozhodování o jejich přípustnosti či nepřípustnosti (C-435/11). Směrnice o nekalých obchodních praktikách stanoví pro hodnocení jednak kritéria obecná, dále kritéria pro nejčastější nekalé obchodní praktiky, jimiž jsou praktiky klamavé a agresívní, a v neposlední řadě taxativně vyjmenovává konkrétní nekalé praktiky, které jsou zakázané za všech okolností a u nichž příslušné orgány jejich „nekalost“ neposuzují. V komentovaném rozhodnutí musel Soudní dvůr na základě dotazu rakouského nejvyššího soudu určit, jak postupovat při posouzení obchodní praktiky v případě, kdy předmětná praktika sice objektivně splňuje kritéria praktiky klamavé, na druhou stranu je však jednoznačné, že nedošlo k porušení náležité profesionální péče ze strany subjektu, jenž se měl zakázané praktiky dopustit. Podle názoru Soudního dvora není namístě zkoumat, zda je určitá praktika v rozporu s požadavky náležité profesionální péče, aby bylo možné ji označit za klamavou, a to za předpokladu, že splňuje všechna kritéria výslovně stanovená pro tento druh nekalé praktiky. Soudní dvůr uvedené mj. odůvodnil tím, že znaky klamavé praktiky jsou ve směrnici pojímány z hlediska spotřebitele jakožto jejího adresáta, a proto není třeba se zabývat dodržením náležité profesionální péče. Závěr Soudního dvora má sice svou logiku, nicméně nabízí se otázka, zda by nebylo možno aplikovat i jiný právní výklad, a také, zda jde o rozhodnutí spravedlivé.