Kritický pohled soudce Nejvyššího soudu k monografii „Role velkých senátů v rozhodování vrcholných soudů České republiky“

Klíčová slova: Sjednocování judikatury, Nejvyšší soud, vysoké soudy, velké senáty, rozšířený senát

Abstrakt: Článek je vyjádřením připomínek dlouholetého předsedy jednoho z velkých senátů Nejvyššího soudu k té části monografii Ondřeje Kadlece Role velkých senátů v rozhodování vrcholných soudů České republiky, která se věnuje právě Nejvyššímu soudu. Ve svém úvodu vysoce oceňuje význam a kvalitu monografie pro její analytické a objektivní posouzení velkých senátů Nejvyššího soudu. Prostřednictvím komparace s obdobnými rozhodovacími tělesy Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu práce nabízí mimořádnou příležitost sebereflexe. Autor článku vysvětluje svoji motivaci k oponentuře monografie s odkazem na respekt soudců Nejvyššího soudu k rozhodnutím jeho velkých senátů. Popisuje okolnosti, pro které nejsou všechna jejich rozhodnutí automaticky publikována ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek. Článek chce polemizovat se závěrem monografie, že se specializované senáty předkládání věcí do velkých senátů vyhýbají. Dovysvětluje podíl velkého senátu Nejvyššího soudu na ukončení polemických pří s Ústavním soudem a v monografii uváděnou kolizi rozhodnutí velkého senátu se závěrem stanoviska pléna Nejvyššího soudu. Oponentura monografii klade těžiště na popis důvodů, pro které rozhodnutí velkého senátu povětšinou odpovídá návrhu rozhodnutí předkládaného specializovaným senátem a pokouší se o popis konstrukce a mechanismu předkládání věcí velkému senátu v poměrech specializovaných agend malých senátů, čímž má být při vnitřním náhledu vysvětlen jinak odůvodněně kritický závěr monografie o slabé roli soukromoprávního velkého senátu Nejvyššího soudu. Článek je uzavřen vyslovením naděje, že monografie přispěje k promyšlenému rozvoji sjednocovací činnosti Nejvyššího soudu.